Cesty

Z Prahy jsme odletali v pondeli v pul pate odpoledne. Mezipristani v Dubaji bylo celkem fajn, letiste pomerne luxusni a nase oba lety s Emirates take. V letadle nam dokonce steward udelal fotku Polaroidem s venovanim, na ktery jsem o 4 tony hnede svetlejsi nez po navratu.
Prvni rozkoukani v trochu omsele letistni hale letiste Bandaranaike, bagly prijely take, neni co resit, jdu si nandat cocky a hned mi dochazi, ze tady to s hygienou bude docela punk. Jeste v hale zpovidame první turisticke informace, dostavame co potrebujeme a jdeme podojit bankomat, zjistujeme ze stejne jako jsme ve Vietnamu neprelezli v ramci jednoho vyberu ekvivalent 2000 korun, tady jsou to necele 4000. Zdejsi svet nepreje bohatym, kterymi se najednou citime byt. Bereme letistni bus zdarma, který nas popoveze par metru na autobusove nadrazi. Tady uz jsme hozeni napospas zdejsimu zivotu, zadna letistni bavlnka, anglictina, nasvicene vitriny obchudku v Dubaji ci méně nasvicene v Kolombu, bezpeci, ale poradnej autobusak se vsim vsudy. Prostinke obchudky, trochu spina, doterni tuktukari, zmatek v tom, kam který bus jede, proste klasicke probuzeni do reality jihoasijskeho nadrazi. Brzy mame poznat, ze ani s krosnama a bilou kuzi nejsme zdaleka nejsnadnejsi terc tohoto nadrazi. Kolem autobusu se propleta Britka Jess, která si krome baglu privezla z domova také surfove prkno. Resime s Jess, jak se vymotat z tohodle pekla, mezitim uz si nas prisvojili zdejsi „taxikari“, usazuji nas na lavicku, zahrnuji ruzny prevazne protichudnymi informacemi o odjezdu autobusu, stridave nabizeji svoje sluzby, umoznuji Jess vyzkouset rizeni tuktuku. Také nam vypraveji o nejakem festivalu, jehoz slavnostni pruvod nam pak nektery z nich promita z mobilu, sekvence je nekonecne dlouha, ze slusnosti vydrzime co nejdele, ve chvili kdy vydime prochazet padesatehoosmeho slona se shanime po majiteli telefonu, který to ovšem nejspis uz také nevydrzel a nekam zmizel. Ale pristroje se ujima někdo z davu ridicu, tohle se tu asi moc neresi. Jeden potencionalni bus projizdi beznadejne plny téměř bez zastaveni kolem. Na nas zbyva další, který odjizdi cca za trictvrte hodiny. Jizda je to brutalni, principem zustava rozmakat to kazdem aspon pomyslne rovnem useku co nejvic a to vic to pak zadupnout, jakmile se na silnici objevi krava, tuktuk, stojici auto, osoba nebo jakakoliv kombinace uvedeneho. A pritom je samozrejme potreba dost troubit.
Dorazime do Kandy po asi 4 hodinach pro všechny vysilujici jizdy, bereme tuktuk i s Jess a jejim prknem, které drzime podel tuktuku. Nechavame se odvezt do Lakshmi hotelu, je to do kopce a nas tuktuk je zraly na infarkt, chvilema to vypada, ze uz se zacneme pozadu vracet, nakonec jsme na miste. Zjistujeme cenu, ubytovavame se a pak se objevuji Lange s Marketou. Celkem hladke setkani nas potesi, davame spolecnou veceri i s Jess, cekame na ni asi hodinu a zaciname si zvykat na to, jak dlouho tady priprava jidla trva. Menime ubytko na Palm Garden Hotel, s tim, ze tam budeme moci sledovat vecerni fotbal a také diky tomu, ze obe kapacity vlastní stejny majitel. Loucime se s Jess, která odpociva na terase s nocnim vyhledem na cele město, knizkou v ruce a zrejme i pocitem, ze dnes toho bylo jiz celkem dost.
V Palm Garden sledujeme pomerne znaveni na strese hotelu v televizi fotbal Nemecko-Spanelsko, Lange kapituluje po prvni pulce, ja se protrapim s vedle upicim Nemcem az do konce. Nemecko to projelo, coz mrzi me a ještě vic nemeckeho kolegu, jdeme spat.
Rano se vydavame na sloni farmu Riverside Park. Muze byt hezka a nejsou v ni zadni sloni. To nas neuspokoji, chytame dodavku a po domluve rozumne ceny se nechavame odvezt nekam za slony. Cestou nam ridic zastavuje v male tovarnicce na vyrobu caje, kde nas provadi pruvodkyne tak pohledna, ze si z vykladu mnoho neodnasim. Jeji slaby hlas ještě dokonale potlacovaly jedouci stroje, takze bychom si po vzoru Na samote u lesa vsechno klidne strihli ještě jednou.

Herbal Garden - Franz Kafka mezi lecivy, "mate tu jeste nejake letaky , pane doktore"? Teleshoping se zdravim.
Kumari - "hata-hata", sprcha chobotem, stojka u kmenu, fotky ala Tarzan, myti kokosovym orechem, myti hlavy a chroptici spokojenost.
Pinnawalla - vstupny 2000, takze jen navsteva shopu s notesy ze sloniho trusu, michani prirodnich barev ale my koupili "only postcards".
Cesta do mesta, lijak, nastesti se vzdycky najde nekdo, kdo te provede pod destnikem. Za padlo na osobu. Prvni kari v Olde Empire.
Prochazka kolem jezera, Knajpa-Knajpa- nejrychlejsi pingl nejen na Sri Lance 2. den v Kandy Chram Buddhova zubu 2000Rs, parba v mikine a kalhotach, uchylna straznice, Kandyjsti bubenici a klanici se slon, Vaclavak, nepochopil jsem, kde byl ten zub...
Obed v Knajpe
Cesta busem smer Sigiriya.
Flower Inn - smlouvani ceny s pani domaci, ktera konzultuje managera(maminku); nejlepsi kari jako od babicky, papaya s limetou, wild elephant varovani, stare versus nove menu v luxhotelu, zabicky v zachode a mravni kodex buddhismu-nezabijet mravence.